Speciální mikroskopické metody

Valná vetšina mikroskopických pozorování je prováděna na klasických optických světelných mikroskopech. Existuje však řada objektů, které v takových mikroskopech pozorovatelné nejsou. V těchto případech je nezbytné, aby mikroskop byl vybaven zvláštním doplňkem pro zkontrastnění struktur objektu. Základní zkontrastňující metody jsou Fázový kontrast, Fluorescence, Temné pole.

Dále lze mezi speciální mikroskopy (metody) zařadit následující:

1. Inverzní – pozorování živých buněčných struktur (ve spec. nádobách)
2. Polarizační – krystalické struktury, minerály
3. Metalografické – výbrusy kovu, vady plastu apod.

Optický mikroskop

je mikroskop, v němž je obraz zvětšován dvěmi sadami spojných čoček: objektivem a okulárem. V biologii se pro účely optické mikroskopie užívají objektivy různé síly, tj. různé zvětšovací schopnosti. Okulár již jen zvětšuje obraz vržený objektivem.

Další speciální druhy mikroskopů:

Fluorescenční mikroskop

používá se zde ultrafialových paprsků, z elektrických obloukových lamp nebo ze rtuťových výbojek, které vyvolají světélkování předmětu v mikroskopu. Při osvětlení předmětu světlem, které nedopadá do objektivu, lze mikroskopem pozorovat částice průměru asi setiny mikronu, avšak nelze rozeznat jejich tvar.

Ultramikroskop

zkonstruoval v roce 1903 H. Siedentopf a R. Zsigmondy. Pro zobrazení ješte menších částic je třeba použít místo světelných paprsků proudu elektronů, které se uvolňují ze žhavých kovů uvedených na záporný potenciál. Proud elektronů prochází elektr.n. magnet. čočkami, tj. elektr. n. magnet. polem, které umožňuje měnit směr pohybu elektronů.

Elektronový mikroskop

pracuje s proudem elektronů ve vakuu. Proud elektronů –záření velmi malé vlnové délky. Rastrovací elektronový mikroskop - pracuje tak, že na vzorek dopadá tenký svazek elektronů, který dopadá postupně na všechna místa vzorku. Odražený (emitovaný) paprsek se převádí na viditelný obraz. Viditelný obraz se vytváří na fluorescenčním stínítku.

Mikroskop interferenční

využívá se zejména v technické praxi, např. ve strojírenství.

Polarizační mikroskop

je určen pro studium optických vlastností krystalu. Tento mikroskop má v osvetlovacím zařízení a v tubusu zařazeno dvojí polarizační zařízení, které je otočné kolem optické osy.

Světlo je elektromagnetické vlnění  a je charakterizováno vektorem intenzity elektrického pole E a vektorem magnetické indukce B, které jsou na sebe kolmé. V běžném světle jsou tyto vektory orientovány zcela náhodně, žádný směr není preferován. V případě kmitání těchto vektorů v jedné rovině, mluvíme o světle polarizovaném.  K polarizaci světla dochází odrazem, lomem nebo pomocí polarizačních filtrů.

Lidské oko neumí polarizované světlo rozlišit. Abychom zjistili, že je světlo polarizované, potřebujeme polarizační filtr. Ten propustí polarizované světlo jen při vhodném natočení.

Polarizované světlo vzniká např. při odrazu od vodní hladiny, a proto používají fotografové polarizační filtry k odstranění odlesků na vodní hladině. Některé sluneční brýle také obsahují polarizační filtr, aby se snížila intenzita odraženého světla dopadajícího do oka.

Fotoelasticimetrie je způsob zkoumání  mechanického napětí v průhledných látkách, např. v plexiskle. Napětí v látce způsobí stočení roviny polarizace a pozorujeme barevný obrazec, který se při změně napětí také posune.

Stereoskopické mikroskopy

dávají plastický obraz.

Mikromanipulátor

umožňuje operaci na buňkách za pomoci speciálních zařízení (mikrurgie).

Copyright © 2018, Intraco Micro.
Veškeré texty, obrazové přílohy a fotografie jsou výlučným vlastnictvím společnosti Intraco Micro s.r.o. a jejich použití podléhá písemnému souhlasu.

Design / code Kinet